Máme to štěstí žít ve velice pozoruhodné době.
Dnešní doba je dynamická, plná nových poznatků, nabízejících nám pohled do podstaty našeho života, jak tvrdí optimisté. Současně s tím však slyšíme hlas pesimistů, kteří varují před přílišným nadšením z nového poznání. Snad je to tím, že nás jen nabádají, abychom byli trošičku střízliví a nezapomínali na poznatky minulých staletí i tisíciletí.
Civilizace nám něco bere, avšak také něco nového dává.
Původ života, naděje na jeho prodloužení, genové inženýrství, úžasné možnosti, které nám nabízí rozvoj techniky a technologií. Nám - tím se míní lidstvu, lidstvu jako takovému. A pak přichází vystřízlivění. Z nadšení se stává všední každodenní realita jedinců. Člověka s jeho potřebami, touhami, problémy. Člověka s chutí prát se o lepší zítřek, se snahou najít řešení svých problémů. Opět se zaposloucháme - cože nám to říkají vědci, co z toho můžeme již dnes využít ke svému prospěchu. Dnes, více než kdy předtím, nehledáme jen nová řešení, avšak vracíme se k poznatkům, které učinily již generace před námi. Civilizace nám bere některé schopnosti, které byly dříve lidstvu geneticky dané, je to vývoj, který nelze zastavit. Avšak civilizace nám dává možnost poznávat, proč již dříve (chtělo by se říct pouze experimentálně) ověřené metody a prostředky účinkují. Ať o to usilujeme či nikoliv, život nás vždy znovu a znovu navrací k přírodě, k přírodním zákonitostem. Mnozí z nás to přijmou s důvěrou, někteří však nechtějí uvěřit a říkají ostatním - to přece nemůže být tak prosté, vždyť tady máme nové vědecké poznatky. A tak vznikají paradigmata doby. Paradigmata, daná stupněm vědeckého poznání, sílou argumentů a často neschopností přijmout, že věci a děje mohou být i jiné. Kupodivu tyto určité rozpory vrací nás lidi zase zpět k přírodě, k tomu, co účinkuje, může pomoci. A že není přesně objasněno, proč to pomáhá? To nám ale vážně nevadí.
Přicházíme, jako mnozí další, se svou příležitostí.
Když se porozhlédneme kolem sebe, určitě najdeme mnoho lidí, kteří mají nějaké to tajné přání, touhu, sen. Mít dnes štěstí, udělat někomu radost, naštvat souseda, aby nepršelo, zalenošit si, konečně udělat něco pro své zdraví…. Říká se - sto lidí, sto přání. Je to tak. A pak se stane, že Vás život postaví tváří v tvář realitě, přiměje Vás, abyste sami začali něco dělat pro sebe, pro své blízké. A Vy - zprvu váháte. Pak poznáváte, že to má smysl, že ti lidé, kteří Vám nabídli možnost jít s nimi do toho, jsou skvělí, nadšenci a optimisté. Že i oni museli řešit nejednu těžkou situaci, a že to řešení našli. Našli ho nejen pro sebe, ale pro každého, kdo má radost, když může dát i druhým příležitost udělat něco více jak pro své zdraví, tak pro splnění tajného přání, touhy, snu.

Ani příroda, ani dějiny nám nemohou říci, co máme dělat. Fakta, ať už přírodní nebo historická, nemohou rozhodovat za nás. To my vnášíme do našich činů smysl. Vítáme Vás a těšíme se na Vás.